Chlípní kanálníci PUNGENT STENCH prožili období největší slávy a tvůrčího vrcholu na počátku devadesátých let. V souvislosti s jejich tvorbou bývá většinou zmiňován death metal, ale tak jednoznačné to v tomto případě není. Jejich humpolácké rámusení má sice ke smrtícímu kovu nejblíže, ale obsahuje také zemité hardrockové motivy, doomové tryzny, thrashové skotačení a výjimečně i skoro-grindové rychlosti. Tato kapela se nesnaží vyniknout v technice, rychlosti či brutalitě a svoji hudbu servíruje s neotesaným lo-fi zvukem. Jejich garážová produkce však s odstupem času působí kouzelným dojmem a paradoxně se jedná o jedno z důležitých pozitiv a poznávacích znamení „Smraďochů“.
Je třeba zdůraznit, že PUNGENT STENCH si ujíždějí na čuňárnách, a to jak textových, tak hudebních. Přesto (nebo možná právě proto) nabízí hudba těchto podivínů perly, které bychom u death metalové kapely nečekali. Hned v úvodní „Shrunken And Mummified Bitch“ hraje prim hutný sabbathovský rif, který střídá metalové burácení, podporované správně dávkovaným dvoukopákem. Podobný model je i následující „Happy Re-Birthday“, kde výrazný kytarový motiv ve střední a závěrečné části pěkně kontrastuje s počáteční hoblovačkou.
PUNGENT STENCH na „Been Caught Buttering“ kříží sabbathovský hardrock sedmdesátých let s death metalovou bramboračkou, což není zrovna obvyklý jev a v případě této sebranky se jedná o zásadní plus. Album nabízí přehršel zábavných pasáží, jako je murmurový nářek v akustickém finále doomové „Games Of Humiliation“, nebo pištící sólo v „Sputter Supper“, které na přebasovaném válcování působí jako pěst na oko, ale o bizarnostech prostě PUNGENT STENCH jsou. Vyzdvihl bych ještě další doom-sabbathovku „And Only Hunger Remains“ a závěrečnou, energickým frázováním našlapanou téměř hitovku „Splatterday Night Fever“, kterou pohání kupředu pěkně sekaná kytara.
Jestli chcete, můžeme polemizovat, je-li hudba PUNGENT STENCH dostatečně ujetá nebo není, ale o textové složce to platí bez debat. Přeložíte-li si naturalistické gore-bizzare-humus texty typu „vopíchám tě, rozsekám tě, sežeru tě“, které Martin Schirenc pěje záhrobním vokálem a doprovází procítěným „Uuuáááá“ nebo „Brrrrrr“, dostanete kompletní obrázek těchto vídeňských řezníků. Podobně laděné „Cronenbergovské“ umění provozovali svého času na druhé straně Atlantiku jistí AUTOPSY.
Samozřejmě lze celou tuto „pomatenost“ odzívnout s tím, že se jedná o jakýsi do death metalu hozený bigbeat, který je ke všemu ještě mizerně nazvučený. Ale pozor! To vám potom uniká celá krása i pointa PUNGENT STENCH. Pro fajnšmekry libující si v kanálním umění povinnost a pro ostatní zajímavost, kterou nelze nedoporučit.